Svet-Stranek.cz
JEN - TAK
Jiří Petráček

2012:JEN - TAK

2012

Včelaření 2012

 

 A jsme zase o rok starší, rok 2012 je tady. Lednové odebírání měli se stává pravidlem, ale s ohledem na téměř jarní počasí je to trochu problém a to v jejím nedostatku. Včelky jsou v pohybu a průběžně uklízejí dna. Nakonec se mi podařilo ze sedmi včelstev posbírat tak rovnou polévkovou lžíci. Jarní počasí drží až do 20. ledna a teploty kolem 10 stupňů začínají provokovat přírodu. Jenomže to vše končí jako mávnutím kouzelného proutku, teda východním prouděním a s ním nastávající tlakovou výší, která se k nám začala producírovat ze Sibiře a je to znát. Noční teploty rázem padají pod -20 a denní atakují -10 stupňů Celsia. V Čechách se chystají na pokoření mrazivého rekordu, ale naštěstí pro nás se teploty pod -35 odehrávají v okolí Lipna. Holomrazy trvají do půlky února a pak se vše vrací k probouzejícímu jaru. Koncem února přicházejí výsledky rozboru měli a není to radostné počtení. Ve vzorku mám 2 broučky, ale rekord je 486 brouků ve vzorku. Hygiena nařizuje celoplošné ošetření včelstev proti varaoze. Je středa, poslední únorový den, od rána 9 nad nulou a vylezlo sluníčko. Den jako stvořený pro první prolet, když mě dohání telefon, že včely běsní a co s tím mají dělat? Uklidňuji  rodinu, že je to naprosto v pořádku, jen se ptám jestli všech 7 včelstev a ono ne. Jeden úl se chová tiše, ale to ještě nic neznamená. Škoda, jsem v práci a tak přicházím o jednu z nejkrásnějších podívaných, které jsou. Je čtvrtek a všech šest úlů žije rušným životem až na ten sedmý. Beru si klobouk, rukavice a jdu nakouknout pod pokličku. Sotva nadzvednu kryt a už se to na mě valí. Mezi rámky je nabito včelami a evidentně se jim nelíbí, že jim vizitýruju bejvák. Honem dávám vše tak jak má být.

   Sobotní výročka s datem 3.3.2012. Hodnocení uplynulého roku, seznámení s výsledky rozboru měli, rozdání léčiva pro jarní ošetření, zprávy jednatele, účetní, zdravotníka, inventarizace majetku a kontrolní komise jsou za námi a přítel Hájek oznamuje, že dává k dispozici svoji funkci předsedy. Návrh a volba a tak jsem se stal novým předsedou. Stručně se představuji, jméno, příjmení, bydliště, věk, délka včelaření. Děkuji za důvěru a hlavně příteli Hájkovi za vykonanou práci. Usnesení, které buď nikdo nečetl nebo nikdo neslyšel je schváleno, oběd a jde se domů. S jednatelem projednávám zápis, usnesení a návrh rozpočtu ze schůze a dávám vše do pořádku aby nebyly nějaké nepříjemnosti. Je 5.3. a já dostávám informaci o akci na cukr, škoda, mám u sebe jen 1000,- Kč. Daří se mi a kupuji 50 kilo pro včelky na zimu, co kilo to 18,90 Kč. Počasí opět hartusí a s chladem si pohrává a tak se jarní přeléčení neustále den po dni odsouvá na lepší počasí. Je pátek 16.3. a počasí začíná posunovat rtuť teploměru nahoru a tak se jde na to. Odpoledne přijíždí přítel Studnička s přítelem Hájkem a dáváme se do toho. Rozebíráme úl po úle a natíráme zavíčkovaný plod předepsaným přípravkem, pak ještě fumigace a je hotovo. Všechny se mají čile k světu jen se zásobami v jednom ze včelstev je to slabé a tak klasika minulých let. Jedněm odebírám dva rámky se zásobami a přendávám je tam co jsou potřeba. Pro začátek jara hotovo.

   Po chvílích se věnuji papírování v rámci organizace, ještě hlášení o změně ve vedení na svaz a je na přetřesu kronika spolku. Beru si všechny dokumenty týkající se roku 2008 a pouštím se po 36 letech do obnovy kroniky. Domluvili jsme se, že začnu rokem kdy jsem začal včelařit, je to pár let, ale bude to fuška dát to dohromady. Mezitím se probudilo jaro. Všechno co kvete nekvétá a pole žloutnout řepkovým květem. Na nic nečekám a 28. dubna přidávám medníky. Po týdnu nakukuji pod pokličku a věřte nevěřte ještě tak týden a mohl bych vytáčet. Jenomže počasí na to má jiný názor a ledoví muži přicházejí na čas a ne a ne odejít. Suché a Chladné počasí s přízemními mrazíky trvá do 18. května a tak se v duchu připravuji na rojení a ono taky jo. Sobota 20.5. 11:30 hodin a je to tady. První roj je venku. Roják sklepnout a když se začíná vše uklidňovat tak na stejný strom, jen na druhou větev přilétá druhý roj. Co teď? Upravuji papírovou krabici a šup tam s ním, ale ani to není konec. Bzučení a je tu třetí na větvi co seděl první. Další krabice a je tam. Celé odpoledne v pilném rojení. Neděle 21.5. patří včelám. Rozebírám první úl a ejhle, s bídou unesu medník jak je nacvaklý. Na nic nečekám a pouštím se do medobraní, škoda, že jen jeden. Napřed prohlídka plodiště a vylámání matečníků. Plodiště bez plodu a bez matky. Nechávám pro jistotu 2 matečníky a vytáčím 18 kilo krásně zlatavého medového pokušení. Prohlížím další 3 úly, kde byly přes zimu v jednom nástavku, kam jsem jim pod plodiště dal nástavek plný prázdných mezistěn a ejhle, tam se na rojení nepřipravovaly. Do toho nejslabšího přidávám přes noviny jeden roj a rozšiřuji o další úl ze dvou nástavků. Trochu brutálně do každého nástavku usazuji po jednom roji jen s novinovou přihrádkou. Než jsem skončil je na světě další vyrojení. Chytám 4 roj, který je nějak nervózní. Už, už se usadily do rojáku, když se opět zvedá proud včel a mizí o pár metrů dál na větvi třešně. Znovu ho sklepávám do rojáku, tentokrát se to povedlo a šup s ním do garáže. V úterý 23.5. se dovolenkuji a dodělávám zbytek včel. Rozebrat, vylámat matečníky, vybrat zavíčkované plásty s medem a vytočit. No světe div se, k úterku mám vytočeno 55 kilo medu.

Ve středu spojuji roj s jedněmi slabšími včelami, které jsem přezimoval na 6 rámcích. Sice hezky sílí a matka má krásně zakladeno, ale víc rozšiřovat nechci a roj není až tak veliký, ale jak na to? Navečer mezi plodiště a medník dávám noviny, včely z medníku smetám na česno, pokládám mateří mřížku a „pocívám včely“. Dělnice mizí mezi plásty, ale ne a ne najít matku.

Jen pár poletujících včel kolem a matka nikde a najednou se začíná tvořit roj a dělnice vylétají přes očko ven. Očko zavírám a pidi roj, který vznikl okolo ulétlé matky opět mizí v rojáku. Naštěstí pro mě. Zjišťuji, že jeden roj je bez matky jen s trubčicí a tak ten zbyteček s matičkou mi pomohl zachránit úl. Inu prodloužený květnový včelí víkend končí. Suchý květen končí, namísto 80 litrů na m2 spadl jen jeden litr a je to znát i na nektaru, kdyby nenakvetly javory neměl bych co vytáčet, ale pláčou i včelaři co mají řepku na dosah. Začátek června přináší zimu a déšť. Počasí na draka a nejen pro včelaře. Včely nemůžou ven a včelař do úlů, vše se zase na chvíli umoudřuje a tak 16. června vytáčím podruhé. Na neděli 24.6. mám objednanou matku ze včelařského učiliště Nasavrky, kterou mi přiváží přítel Andrášek. Odpoledne rozebírám včely a beru tři plně zavíčkované a obsedlé plásty, které dávám do plemenáčku, večer přidávám klícku s matkou. Vše vypadá nadějně, ale jen do doby než sousedky vyslídily sladkou odměnu. Okolo očka a česna je nezvyklý provoz na to, že jsou tam jen plástve s mladuškami. Na nic nečekám a úlek stěhuji o pár metrů vedle. Zavírám očko a zužuji česno. Ve středu vypouštím matku z klícky. Loupežení přestalo. Další vytáčení přichází na řadu o červencové svátky. Vše probíhá v poklidu, včelky jako beránci až na předposlední úl. Lidi ty na mě nastartovaly snad úplně všechny i s matkou. V černém roji rozzuřených žihadel co nejrychleji doprohlížím úl a zase co nejrychleji ho dávám dohromady, ale že jsem jich schytal i pod kuklu se dostaly. Takhle jsem to za těch pět let ještě nezažil. Včely mě pronásledují až ke garáži a zase zpět k úlu. Nedá se vylézt ani před dům natož na zahradu. Po dalších dvou hodinách se zklidňují a  venku se dá opět „volně dýchat“.

V druhé polovině července se ochlazuje, 10 dní zimy a deště včelám nijak nesvědčí, pak se skokově otepluje na 30, ale není snůška a včely jen slídí. Začátkem srpna odebírám medníky a poslední rámek z plodiště, vše prakticky bez medu. Na 7 včelstev 30 kilo vytočeného medu. Končí medobraní s průměrem 32 kilo na jedno produkční včelstvo. Při sundávání medníků mám u jedněch nad mřížkou novou matku a plno zavíčkovaného plodu. Připravuji další dno a 10 včelstvo je na světě. Den na to aplikuji gabon a kyselinu mravenčí. Plásty jsou téměř prázdné a tak zakrmuji 3 kila cukerného roztoku, aby měli nějakou zásobu.

Myslím, že bude dobře zakrmit víc než předcházející roky, kdy jsem do dvou nástavků dával 15 kilo cukru a tak pro jistotu přidávám o 3 kila víc.

Poměrně teplé a suché počasí vystřídalo v závěru srpna ještě teplejší a sušší. Vedra ze Sahary ničemu nepřispívají. Nikde co by nabídlo včelám zdroj sladiny a tak slídí o sto šest. Nic takového jsem za těch pár let nezažil, jestli dochovám oddělek s novou matkou z Nasavrk ví snad jen ten nahoře. Den co den úl v obležení slídivek, které se chtějí dostat dovnitř. Česno je stažené jen na nějaký jeden a půl centimetru a souboje obránců s dobyvateli ustávají až s přibývající tmou. Opět stěhuji úl o pár metrů stranou, ale bezvýsledně. Přestože krmím je zle. Nakládám úl do auta a stěhuji ho pryč, asi jediná možnost jak včely dochovat do jara. Podzim se blíží, ranní mrazíky na sebe nenechají dlouho čekat, ale jinak suché a celkem teplé počasí drží i v půlce října. Přichází podzimní léčení a tím definitivní konec včelařského roku. Tak pro letošek dobrou a těším se na jaro. Sice budeme zase všichni o rok starší, ale přeci jen s jarem je drobátko veseleji, to si totiž začnou opět včelky svoji píseň broukat.

 

návštěvníků stránky
celkem20 633
tento týden13
dnes1