Svet-Stranek.cz
JEN - TAK
Jiří Petráček

2011:JEN - TAK

2011

Včelaření 2011

 

Rok začínám tradičně odběrem zimní měli pro zaslání k rozboru o zdravotním stavu včelstev. Zima v lednu trochu polevila a tak si připravuji rámky a další nástavky, aby šlo na jaře vše bez problémů. Druhý týden se oteplilo natolik, že začal provoz před česny, pak se naštěstí zima zase vrátila. Nově mám připravených a vypletených 100 rámků a připraveno 10 nových nástavků. Je to divné, mrzne až praští a já nacházím mrtvolky včel uprostřed zahrady. Sice jen sporadicky, ale nacházím. Napřed jsem si myslel, že je berou z česna ptáci, ale ne, určitě ne! Ojedinělé včely vylétají ven, i když se teplota drží hluboko pod bodem mrazu i přes den. Nefantazíruji, ostatní včelaři mi to potvrzují. Leden je za námi, uvidíme co bude dál. Čas se překulil k lepším dnům a před všemi úly je živo. Březnová výročka včelařů je za námi a konečně dorazily i výsledky rozborů měli, které dopadly nadmíru uspokojivě. Broučci – nula. Konečně trochu lepší počasí a tak jen nadzvedávám plodiště a vymetám dna abych jim usnadnil práci s jarním úklidem. Z jedněch se rázem stávají ďáblíci a jsem rád, že jsem si vzal klobouk se závojem a rukavice, i tak jsem dostal 3 žihadla. Čas letí jako blázen a je tu 2. duben a teplota přes 20 stupňů.  Otvírám úly a dělám jarní kontrolu. V úle kde na zimu odebrali jen 5 kilo je ticho a prázdno. Jen chomáček mrtvolek mezi plásty a ve dně úlu, přestože zásoby tam ještě jsou. Škoda, vlastně moje chyba, ale nechtěl jsem jim lézt do příbytku a přerovnávat plásty než vystoupá teplota alespoň na 15 a to zatím nebylo.Někdy je holt dobré nespoléhat na to co si jeden nastuduje a řídit se trochu svým citem. Ostatní jsou v pořádku, ale přesto je to divné. Tam kde byly včely zazimovány ve dvou nástavcích a vykrmil jsem 15 kilo cukru je ohromný rozdíl. Jedny jedou na doraz a druhé by se daly vytáčet. Čím to je nevím, ale odebírám dva krajové plásty se zavíčkovanými zásobami a přidávám je výměnou tam kde je spižírna už téměř prázdná. Všechny již mají zakladeno a zavíčkovaný plod. Matku jsem objevil jen tu nejstarší s červeným terčíkem, ostatní jsem nezahlédl, tak snad příště. První dubnové úterý v měsíci a tradiční setkání ve Sportce. Jednatel mě lanaří abych vzal místo předsedy včelařů, ale nemám do toho chuť.

Jaro se úplně rozběsnilo, všechno kvete jako o život jen mě připadá letošní rozvoj nějaký pomalejší. Medníky nasazuji až z kraje května kdy už se někteří chystají vytáčet a opravdu, někteří včelaři mají první květový med již v květnu. Ptám se přítele Tauera jak je na tom a on, že už vytáčí, ale jak pravil tak v květnu podle záznamů vytáčí teprve po třetí za třicet let co včelaří. Květen tak trochu všechny překvapil tropickými třemi týdny a tak se není co divit. Já mám včelky v lese daleko od první snůšky, ovocné stromy jen poskrovnu, řepka předaleko, ale přeci jen, kdo si počká… a já se dočkal. První včely vytáčím 28. května, ale jen jedny. Ostatní žádná sláva, jen pár rámků. Hlavní medobraní mám až v rozmezí 8. až 15. června, ale to už je jiný kafe. Medard si přispíšil a podepisuje se 2. června mrazivým ránem, -4 stupně, všechno pálí jen květy jabloní snad díky večernímu dešti zůstávají svěží. Přesto je včelí snažení vidět všude, kolem úlů je živo. Při dalším vytáčení je už v medu vidět medovicová snůška, i když je počasí od Medarda neustále deštivé. Následuje další, krásně tmavá snůška medovicového medu, ale….. vždy je nějaké ale…. začátkem července zamedovaly modříny a je po radosti. Plástve jsou plné medu, ale jak ho dostat ven? Devátého a desátého července vytáčím dvě včelstva, kde získávám 3 a 4 klila medu, zbytek melicitozní med, který zacementoval plástve. Týden na to dělám další včely a to už medu ani nekáplo. Abych zachránil alespoň plástve tak je prostě peru. Někdo pere prádlo já holt něco jiného. Namočit na několik hodin, vytočit na medometu, znovu namočit a znova. Takhle to opakuji 4x než jsou souše prosté zcukernatělého medu. Fuška. Od přítele Kladiva kupuji oplodněnou matku a v takhle pozdní době připravuji oddělek. Ze dvou úlů odebírám po dvou zavíčkovaných plástvích s plodem, ukládám je do připraveného úlu, přidávám jednu souši s matkou v klícce. Všechny včely rosím vodou s esencí tea tree olejíčkem. Den na to vše kontroluji a vypouštím matku z klícky. Obavy, že se včely vrátí do domovských úlů se naštěstí nevyplnily a matka byla přijata.

Sobota  23.7. odpoledne sekám trávu když tu přijde sousedovi kluk s otázkou „Máš čas?“ No nemám, vždyť vidíš, sekám trávu. „No to je blbý, k nám na zahradu přilétly vosy nebo včely, jak se to vlastně pozná?“ No nic, najednou jsem měl času dost a šlo se na to. Je mi všechno nějak divné! Všechny moje včely jsou v klidu, žádný šrumec před česny, jen klasický letový provoz. No co, asi nejsou moje, ale rozebírat úly abych měl jistotu teda nebudu. Roj je silný a vysoko ve švestce. Všechno pečlivě připravuji, výsuvný žebřík, rojáček, kuklu, rukavice a jdu na to. Je dost obtížné se pro větve dostat s rojáčkem pod hrozen včel, ale přesto se mi po odříznutí pár větviček daří roják podsunout. Sklepávám je dovnitř a pomalu se prodírám korunou zpět na zem. Včely pokládám hned vedle a čekám co se bude dít. Po chvíli mám dojem, že se včely vrací do koruny stromu a také ano, roj ve větvích opět mohutní. Co teď s tím? Přináším si výsuvný trháček na ovoce, podsouvám ho pod roj a „trhám včely“ namísto švestek. Plný plátěný pytlík, jakoby se vařil, samá včela, až jakoby kypí a přetéká. Přesypávám to nezvyklé ovoce do rojáčku a po pěti minutách ještě pro jistotu vše opakuji, ale to už byl jen nepatrný zlomek. Matka je v rojáku a burácení včel pomalu ustává, otevírám očko co je z boku a nasazuji víko. Po další půl hodině jsou všechny v rojáku, uzavírám poslední vstup a dávám je přes noc do garáže. V neděli ráno připravuji úl, naštěstí mám v záloze dva pylové plásty, přidávám souše, několik mezistěn a usazuji roj.  Povedlo se, ale není to poslední rojení. Ve středu 3.8. v 16 hodin telefon: rojí se ti včely! Roj je slabý, ale mně se hodí. Jedny včelky jsou tuze slabé a matka nic moc. Jakmile se umoudří počasí odchytím matku a roje spojím. Do rojáčku přidávám souši a dvě mezistěny, těch pár dní to vydrží, jenže, ouha! Než jsem se nadál byl roj fuč, ale nebylo čeho litovat. Včely nosí jako smyslů zbavené jenomže jen a jen cementový med a tak opět marný pokus s vytáčením a „druhé prádlo“. Odhaduji, že jsem přišel nejméně o 100 kilogramů medu a ve výnosu je to znát, co bylo je vyprodáno, tak jen malou železnou zásobu pro rodinu a i tak se jim směji, že si budou muset jít med někam koupit. Odstraňuji medníky a přichází na řadu formidol. Od přítele Studničky kupuji jeden roj a tak jsem se ustálil na čísle 7. No a pak jde vše jako na drátkách, krmení, léčení, závěrečná fumigace a je konec roku.

Tři roky se včelami a přitom každý jiný, uvidíme jaký bude ten příští.

návštěvníků stránky
celkem20 633
tento týden13
dnes1